Polesí Týn n. Vltavou

Polesí Týn nad Vltavou zajišťuje odbornou správu lesů Arcibiskupství pražského, Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a farností Krásná Hora nad Vltavou, Petrovice u Sedlčan a Sedlčany. Mapka zobrazuje katastrální území, v nichž se nacházejí lesní pozemky spravované polesím Týn nad Vltavou (na mapce níže zelenou barvou).

Historie

Historie arcibiskupského velkostatku je neoddělitelně spjata s historií a vlastnictvím města Týn nad Vltavou. Osídlení městského typu v Týně je doložené již kolem 10. století. Město údajně daroval kníže Boleslav II. pražskému biskupství již při jeho založení roku 973. Od té doby patřila celá oblast pražským biskupům (později arcibiskupům). V období od husitských válek do roku 1620 přešlo město do područí královské koruny. V roce 1621 vrátil císař Ferdinand II. zdejší majetky pražskému arcibiskupství. To vlastnilo pozdější Knížecí arcibiskupský velkostatek až do r. 1948.

Ve dvacátém století spravovalo Arcibiskupství pražské v oblasti Týna nad Vltavou přibližně 1800 ha lesů a 500 ha zemědělské půdy. Do majetku patřilo také větší množství správních budov. Knížecí arcibiskupská správa lesů a statků v Týně nad Vltavou měla centrální vedení v bývalém zámku č. p. 1 (dnešní muzeum). Zemědělská správa sídlila ve dvoře Čihovice.

Lesní majetky byly rozděleny do tří polesí: Semenec, Hněvkovice-Hroznějovice a Smoleč. V roce 1948 bylo v Týně zaměstnáno celkem 19 osob technického personálu, hospodářské zázemí tvořilo 10 budov. Po únoru 1948 byl veškerý lesní majetek vyvlastněn.

Charakteristika

Lesy polesí Týn nad Vltavou se nachází ve Středočeské pahorkatině. Nejvyšší body území mírně překračují 500 m n. m. (s déletrvající sněhovou pokrývkou v zimě), nejnižším místem je hladina řeky Vltavy 360 m n. m. Směr větru je do značné míry modifikován terénem a uměle vytvořenou vodní nádrží Hněvkovice, vítr je významným škodlivým činitelem.

Hlavními dřevinami jsou zde smrk a borovice, převážně ve směsích jsou tyto dřeviny doprovázeny dubem, bukem a modřínem. Část spravovaných lesů zasahuje do podhůří Šumavy (majetek metropolitní kapituly u Volyně), dále sem patří i některé farní lesy v Povltaví.

Zajímavosti

Návštěvníci Vltavotýnska (pěší, cyklisté i vodáci) mohou obdivovat pěkné přírodní scenérie podél řek Vltavy a Lužnice.

Za zhlédnutí stojí rozhledna a naučná stezka Semenec.

Ve vzdálenosti 4 km od města se vlévá řeka Lužnice do Vltavy, stojí zde barokní Boží muka z konce 18. století původně zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, patronu vorařů a plavců.

V Bedřichových sadech naleznete pozůstatky hradu. Vznikl koncem 13. století na místě dřevěné tvrze jako sídlo biskupského správce.

Technickou zajímavostí je hráz vodní nádrže Hněvkovice, která byla vybudována pro zabezpečení technologické vody pro jadernou elektrárnu Temelín.

Vize a výzvy

Z porovnání současné cílové a druhové skladby vyplývá potřeba zvýšení zastoupení listnatých dřevin. Je pro nás důležité vrátit lesům jejich sociální poslání a vytvořit obyvatelům regionu příležitosti k zaměstnání. Náročnost lidské práce snižujeme využitím moderních technologií při těžbě dřeva a využitím chemických přípravků při ochraně lesa. Současné změny klimatických a povětrnostních vlivů přinášejí hospodaření v lese značná rizika. Příkladem mohou být ničivé následky působení mokrého sněhu a pravidelné gradace lýkožrouta smrkového. Naši činnost značně ovlivňují i škody způsobené především mufloní zvěří, které je nutné eliminovat.